Kam schoval Jakl svatozář?

Uf, to jsem si oddechla. Pan Jakl v OVM V. Moravce nám s bohorovným klidem sdělil, kromě jiného, že navrženým kandidátem na zástupce ombudsmana měl být on, ale už nechce nosit kravatu. Nevím, jestli si před svým vystoupením vzal nějaké zpomalovací prostředky, případně měl velké školení „jak urazit ale přesto zůstat čistý“. Nicméně ani jeho schovívavý výraz a pomalá řeč mě nepřesvědčili o milosrdnosti čl. II. amnestie.

Po celou dobu dobu mluvil pomalu, asi abychom to i my tupci byli schopni pochopit. Byl nad věcí, abychom i my ostatní pochopili že v amnestii opravdu ale opravdu jde pouze o akt milosrdenství a v neposlední řadě několikrát poučoval a nepřímo urážel bývalou Ústavní soudkyni Elišku Wagnerovou.

To, že svým vystoupením věří snad jen on, ti z Hradu a pár vyvolených asi netuší, a tak se stále snaží. Že ho okoření ještě urážkami a poučováním k přítomné ženě, tohle minimálně s gentlemanským chováním zástupce Hradu nemá nic společného. Ale kdo by čekal gentlemana, nejsme v Anglii.

Jeho konstatování o nabídce na kandidáta zástupce ombudsmana mě přimělo podívat se na jeho profesní dráhu. A co jsem našla?

Ladislav Jakl  je ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky, hudebník a bývalý novinář.

Studium a profesní kariéra

Absolvoval studium na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy. Do roku 1989 podle vlastního životopisu pracoval v různých profesích od závozníka po vedoucího kulturního střediska, pak krom jiného několik let jako novinář v Lidových novinách. Je autorem mnoha článků a esejů o české i mezinárodní politice, o médiích, a také řady sloupků či fejetonů.

Je evidován jako kandidát tajné spolupráce ve svazcích StB (krycí jméno Láďa). Pozn. to neznamená že s STB spolupracoval (více v odkazu).

Politika a veřejné funkce

Krátce byl poslancem České národní rady za Občanské fórum (od června 1990 do září 1991). V letech 1992 až 1993 pracoval také jako vedoucí Úřadu Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. Od roku 1997 působí v různých funkcích jako poradce Václava Klause, od roku 2003 jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky a zároveň tajemník prezidenta. Je členem správní rady Nadačního fondu Václava Klause (kde roku 2004 nahradil Petra Hájka) a od roku 2012 také členem správní rady Institutu Václava Klause.

V roce 2012 byl nominován jako nestraník kandidátem na prezidenta republiky za neparlamentní Stranu svobodných občanů, když byl v červnových on-line primárkách této strany jejím jediným kandidátem a získal 88 % hlasů ze zúčastněných 35 % členů a registrovaných příznivců strany. Je signatářem Manifestu D.O.S.T., spolu s další kandidátkou na prezidentku Janou Bobošíkovou. Akce D.O.S.T. ho také podporovala v kandidatuře na prezidenta (vedle Jany Bobošíkové a Jiřího Karase).  (Zdroj: Wikipedie)

Zajímavý profesní životopis pro případnou funkci zástupce ombudsmana.

Ano, člověk v této funkci nemusí mít právní vzdělání, ale měl by mít minimálně tolik slušnosti, že na veřejnosti neuráží občany této země a ženy obzvláště. 

I když se snažil, aby působil vyrovnaně, rozvážně a věrohodně, jeho styl mluvy a zvolená slova, která byla v převážně většině poučováním mu tu svatozář bohužel mocně zakryly. 

Tak snad příště. Obávám se, že ještě nějakou tu příležitost ke glorifikaci sebe a svého šéfa mít bude. 

Na aktuální téma amnetstie píši také zde:

Zvyk je železná košile

o tom, proč se mocní diví, že se nám amnestie nelíbí.