Jak se rodí politik?

Napadá mě, když sleduji povolební vyjednávání ve městech.  U nových uskupení a zvolených lidí často od zaběhnutých „papalášů“ slyšíme, že prostě ti noví nemůžou být starostou, náměstkem a kdo ví  čím ještě, protože v tom neumí chodit. Neumí vést radnici, město a lidi. Nejsou totiž politici s praxí.

Než se ale člověk stane politik nebo přímo doslova „papaláš“, myslím že také pro něj bylo jednou poprvé. Nebo snad ne?

Narodil se a všichni kolem něj věděli, že právě on je ten vyvolený, který bude vést lid a město a přesně bude vždy vědět jak na to? Takový režim byl v dobách králů, ale v 21. století?

Samozřejmě že v parlamentu najdeme pár jmen, u kterých by se dalo říct „narodil se politikem“.

Jestli je to ale jejich výhoda si nejsem zcela jista.  Často právě tito „rození“ ukazují že nevědí co se děje za zdmi jejich kanceláře. Žijí si ve své bublině a  život okolo nich probíhá v naprosto jiném režimu než ostatních. Je zbytečné připomínat, že ti „ostatní“ tyto politiky platí ze svých daní.

A tak mě napadá.

Právě proto že noví lidé kteří nejsou profesionálními politiky, už mnoho let dokáží vnést na radnice měst a obcí pohled člověka takzvaně zdola. Myslí v souvislostech, protože je často sami prožívali.

Nechtějme proto na radnicích stále ty stejné, prověřené (i když spíše bych je nazvala provařené).  Dejme i těm ostatním šanci „žít“ stejně jako Brno dalo šanci „Žít Brno“.

Mrzí mě, že v městech a obcích, kde lidé svou volbou ukázali, že skutečně chtějí změnu, nedostanou na změnu šanci. Matadoři, kteří se vždycky nějak dohodnou, je více nebo méně elegantně prostě vyšachují do opozice a jedou dál. 

V Praze TOP09 se cítila a cítí spoluvítězem, protože je rozdíl údajně 6 tisíc hlasů. Ten rozdíl je však mnohem větší, protože ostatní voliči dali své hlasy jiným stranám než TOP09.

A jen tak mezi námi voliči, když sportovec doběhne závod jako druhý o setinu sekundy, taky stojí s tím prvním na stejném stupínku?

Výklad pojmu „papaláš“

Papaláš je nespisovný lehce pejorativní výraz pro jedince obdařeného formálně (legálně) značnými pravomocemi, který tohoto svého postavení ale nevyužívá v souladu s obecně definovanými základními (zejména morálními) požadavky, které se při výkonu dané funkce předpokládají.