si zřejmě řekla pojišťovna Generali při pojistném plnění klientům zkrachovalých cestovních kanceláří.
Klient nechtěl tančit jejich tanec a tak po různých tahanicích, dal pojišťovnu k soudu. Ten z Prahy 2 rozhodl, že nárok na 100% má. Pojišťovna ale stále zpívala svou písničku a nechala zahrát Ústavní soud. Ten rozhodnutí o 100% potvrdil.
Pojišťovny jsou stejně zvláštní instituce. Když pojistníka lapají často mu „nazpívají“ árie jako z mýdlové opery. Všechno bude skvělé, úžasné a když dojde na plnění nemusí se pojistník ničeho obávat.
A tak i v případě povinného pojištění cestovek se klient původně domníval, že se není čeho bát. Až do nepříjemného plnění.
Když si ale klient CK kupuje zájezd, jediné čím ho CK ubezpečí je, že jsou pojištění proti krachu. Jaký typ a výši pojištění ale mají, se klient nedoví. I kdyby se to na dobro dozvěděl, musel by zjišťovat spoustu dalších informaci. Jedna z nich je, kolik má CK aktuálně klientů a zda všechny své závazky vůči spolupracujícím firmám (hotely, přepravní společnosti apod.) má uhrazené a tak dále.
Toto není nejen v silách klienta, ale ani v jeho možnostech.
I přes to všechno pojišťovna Generali zkusila přenést odpovědnost za uzavřenou pojistku mezi CK a pojišťovnou na třetí stranu – klienta. Zaplatila mu pouze část uhrazeného zájezdu s odkazem na výši uzavřené pojistky s cestovkou.
Že to není logické?
To přece není podstatné.
Zkusili to, ale tentokrát to nevyšlo.
Ústavní soud řekl, že klient nemůže mít vliv na to, jakou smlouvu si mezi sebou CK a pojišťovna uzavřou. Je to obchodní riziko pojišťovny, pokud si nehlídá podhodnocené údaje cestovky a neprověří skutečnosti nutné k uzavření pojištění.
A tak klient nakonec vyhrál, má nárok na proplacení 100% uhrazené částky za zájezd! A to už je rozhodně lepší dovolenkový koktejl.
PS: Generali se podle posledních zpráv chce odvolat k mezinárodnímu soudu. Prý by za těchto podmínek mohly pojišťovny také přestat CK pojišťovat. No tak uvidíme.
