Dítě má mít milujícího rodiče

tento fakt snad nezpochybní nikdo z nás. Zda je tímto rodičem matka, otec, babička nebo adoptivní žena či muž je vyústěním situace života dítěte. 

Pokud s uvedenými fakty převážná většina lidí souhlasí, kde se pak v mnoha bere až nenávistný odpor k případné adopci homosexuálního páru dítěte jejich partnera?

Zde přece vůbec nejde o to, že si tzv. 4% pár bude žádat o adopci zcela neznámého dítěte. I když v některých zemích ani toto není problém. A podle mě už dávno tuto možnost (oficiálně) měli mít i lidé v ČR.

V těchto zemích jsou dál než my

Andora, Belgie, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Velká Británie a mnoha dalších. (viz Wikipedie)

Považujeme snad tyto země za "exoty"? 

Mimochodem homosexuálové nejsou o nic horší, než my tzv. „klasičtí“.

Pokud je rodič schopen dát dítěti lásku, pohodu, dostatečné zabezpečení a teplo domova, je snad jedno jestli je to u dvou maminek, tatínků, nebo v klasické rodině.

Kolik se však takových "klasických rodin" ročně rozpadne? O kolik dětí rodiče následně bojují až „do krve“ a rukojmím jsou právě ty děti? 

Možná by se odpůrci divili, jak moc jsou tolerantní k ostatním právě děti od 4% rodičů.

Dokáží ale „klasičtí“ rodiče přivést k toleranci také své děti? Někteří bohužel ne.

Proti Barnevernetu a jejich praktikám se plamenně v ČR bojuje i na vysoké politické úrovni.

Odebrání dítěte od člověka, který se o něj několik let stará, dává mu svou lásku a péči a souhrou okolností zůstane s dítětem třeba sám a není biologický rodič, to by vám (odpůrcům) nevadilo?

Stále slyším, že je lepší rodina než ústav. Rodina, kterou dítě zná, než cizí lidé kteří by ho dostali tzv. na výchovu. Zde je jednoduchý model, jak toto heslo naplnit. Tak proč tolik odporu? 

V čem omezí nebo ochudí tento zákon život "klasických" rodin?

Je mi z toho smutno.