Včera v pořadu Máte slovo poslanec R. Vyzula zkonstatoval, že jeho hlas při hlasování v PS nemá žádnou váhu. Opravdu? Stalo se tak u tématu omezení kouření na veřejnosti.
Při otázce jednoho z diskutujících „zda chce omezovat svobodu občana“ řekl, že ne. Proč tedy bude hlasovat pro omezení svobod kuřáků a to i v případě elektronických cigaret?
A jeho odpověď byla, že sice nechce omezovat svobodu, ale přesto bude hlasovat pro omezení elektronických cigaret. Další z diskutujících zkonstatoval, že to je ale omezování.
Pan poslanec odvětil „Já to nebudu zakazovat, ale budu hlasovat pro zákaz elektronických cigaret. Já nebudu mít ten vliv, aby ten zákon opravdu byl. “ – lehce parafrázováno. Včerejší „Máte slovo“ 46:30 minuta.
Pan poslanec a předseda Výboru pro zdravotnictví R. Vyzula (ANO) je jistě inteligentní člověk, je to lékař onkolog. Možná i právě proto mě překvapil jeho postoj k významu hlasování.
Pokud si tedy poslanci myslí, že jejich hlasy v hlasování nemají žádný význam, proč tam tedy jsou?
Kolik takových zákonů se schválilo tím, že x poslanců si myslelo, že jejich hlasování zákon neovlivní?
Kolik paskvilů o kterých nic nevěděli „odmávali“?
Kolik z nich se musí minimálně jednou, třikrát nebo vícekrát novelizovat?
V běžném životě každý z nás, za každé rozhodnutí co udělá, nese určitou míru odpovědnosti.
Jakou odpovědnost mají poslanci za své konání v poslanecké sněmovně? Imunitu.
Nechci zde řešit, zda kouřit v restauracích nebo ne. Můj názor je totiž asi takový, jaký padl na konci pořadu od jednoho s účastníků „výroba cigaret, prodej cigaret, konzumace cigaret a poslední je restaurace“ – začínáte odzadu, místo aby se začalo u té výroby.
Jako nekuřák chodím do nekuřáckých restaurací. Přesto bych nezakazovala plošně kouření. Je to na zvážení každého, do jaké restaurace půjde.
Je ale nad slunce jasné, že stát „neukousne ruku“ která ho živí. Prodej cigaret se státu vyplatí. Příjem do státní rozpočtu není zanedbatelný. Je to více než 70 miliard ročně a částky se rok od roku zvyšují (viz například zde).
Tématem mého zamyšlení není, zda zakázat plošně kouření, ale to jak si vlastně poslanci myslí, že mohou ovlivnit svým hlasováním zákony.
Chce se mi zkonstatovat pouze nad našimi poslanci „ach jo“.
