úvaha zakázat vstup do politiky je samozřejmě přehnaná, ale určitý racionální základ to má v tom, že člověk který má děti, pravděpodobně bude více zvažovat/zohledňovat dlouhodobý aspekt v rozhodování o podstatných záležitostech - je to jasně zřetelné i na příkladu současné uprchlické krize - zkuste si srovnat fotky: 

1) na fotkách (proti)demonstrací skupiny "přijímám" jsou většinou mladí pravděpodobně bezdětní lidé

2) na fotkách z demonstrací "odpůrců migrace" je většinově střední generace, která pravděpodobně děti má

Nesmysl.

S dětmi to nemá nic společného. Je to spíš rozdělení mladší - méně zkušení proti starším - zkušenějším.

Dlouhodobé aspekty v rozhodování o podstatných záležitostech určitě zvažovali  bezdětní: A. Nobel, B. Suttnerová, K. Čapek, E. Beneš, V. Havel...

A k původní pitomé úvaze: Když např. člověk vinou nemoci nebo neštěstí přijde o jediné dítě, stane se rázem nevhodným pro působení v politice? Když  žena po spontánním potratu nemá děti, je diskvalifikovaná pro politiku?